Poděkování na chirurgické oddělení

Vážený pane řediteli,

v listopadu loňského roku jsem Vám posílala dopis. Vrátila jsem se právě z pobytu ve Vaší nemocnici a měla jsem potřebu podělit se s Vámi o dojmy a pocity z mého léčení. Byla jsem velmi spokojená a vděčnost ke všem, kteří se o mě tenkrát tak dobře starali pociťuji dodnes.
Bohužel, osud tomu chtěl a letos v březnu jsem znovu nastoupila na stejné oddělení – chirurgie, pooperační péče. Tentokrát ovšem na podstatně delší dobu – pět týdnů. Musela mi být provedena hrudní drenáž, kterou mi provedla paní doktorka Kopecká. Byla velmi milá a hodná a když jsem viděla, jak jí po obličej stéká pot, moc jsem si vážila toho, že i tak se na mě stále usmívala a hezky ke mně promlouvala. Stejně hodné byly i sestřičky, které jí asistovaly.
Plíce se tentokrát dlouho nechtěla rozvinout do původního stavu. Velmi si cením přístupu pana primáře Vajcika. Pravidelně chodil kontrolovat stav odsávacího zařízení, často i ráno před vizitou. Klečel u postele a vše kontroloval velmi pečlivě. Dodávalo mi to jistotu a klid.
Litovala jsem sestřičky, že se mnou mají tolik práce, chodily ke mně pravidelně ve dne i v noci. Velmi si vážím staniční sestry N. Šilarové. Nevím, kolik je ještě takových lidí, ale slyšela jsem ji přicházet do práce o hodně dřív, než načínala její pracovní doba. A hned obcházela pacienty, aby zjistila, jakou měli noc, s každým chvíli pohovořila. Při čtení to může působit jako nic a pro nás nemocné to znamenalo strašně moc, Cítili jsme, že někdo má o nás zájem i starost, když se všechno nevyvíjelo tak, jak mělo. To byl i můj případ a tak mi pan doktor Sedláček po konzultaci s chir, oddělením FNHK provedl zákrok, kdy mi nastříkal do plic talek. Představa takového zákroku, který doposud v trutnovské nemocnici neprováděli ve mně budila velký strach, Ale pan doktor se svým věčným úsměvem nedovolil, abych se bála. Vše mi vysvětlil, zákrok se povedl a pravidelná kontrola pana doktora také sehrála svou roli. Jsem si vědoma, že jsem měla veliké štěstí, že se o mě starali právě tito lidé. Stejně dobrý pocit z pobytu ve Vaší nemocnici měly i další pacientky, kterých se u mě na pokoji vystřídalo šest, jen nevím, zda se také rozhodly Vám napsat.

Vím, že psaním tohoto dopisu jsem velmi nespravedlivá k desítkám dalších zaměstnanců, jejichž jména neznám a kteří rovněž prováděli svoji práci pečlivě a spolehlivě – zdravotní sestřičky, sanitářky, studentky zdravotnické školy, rehabilitační pracovnice, muži, kteří mě vozili na rentgen…všem z celého srdce děkuji.

Mám hodně přátel po celé republice a když poslouchám jejich stížnosti na léčení, jsem velmi vděčná, že mám to štěstí, že žiji ve městě, kde má nemocnice velmi dobré vedení, kde pracují lékaři, kterým na pacientech záleží a jsou dobrými odborníky a kde jim pomáhají svědomité a laskavé sestry. Všem přeji pevné a trvalé zdraví, oni nejlépe znají jeho hodnotu.

Vážený pane primáři, velmi Vás prosím poděkujte mým jménem všem, kteří pracuji na oddělení chirurgie Vaší nemocnice.

S. Ž.